|
|
Početnost a využívání biotopů reintrodukovaných populací okáče skalního (Chazara briseis) v ČR
Pešová, Lucie ; Sedláček, Ondřej (vedoucí práce) ; Vrba, Pavel (oponent)
Okáč skalní (Chazara briseis) patří v České republice ke kriticky ohroženým druhům, jeho poslední populace donedávna přežívala v NPR Raná v CHKO České středohoří, i ta postupně slábla. Biotopem druhu jsou krátkostébelné trávníky, které jsou udržovány převážně extenzivní pastvou a managementem. V současné době těchto lokalit ubývá, tradiční hospodářství se změnilo a lokality postupně zarůstají. Proto bylo přistoupeno k rekonstrukci jeho biotopů na vybraných lokalitách, které motýl v minulosti obýval, kromě Českého středohoří (PR Číčov, Dlouhá hora, PP Radobýl) i v CHKO Český kras (Třesina, Radotín). Na těchto místech proběhla v letech 2020-2021 reintrodukce, provedená výsadkem vajíček a housenek. Cílem diplomové práce bylo vyhodnotit početnost populací a využívání biotopů okáče skalního na těchto lokalitách ihned po reintrodukci. Odhad velikosti populací jsem prováděla metodou zpětných odchytů v letech 2020 a 2021. Velikost populací v Lounském středohoří (Dlouhá a Číčov) se pohybovaly kolem 400-500 jedinců s poměrně vyrovnaným poměrem pohlaví. Mezi těmito lokalitami byly zaznamenány i přelety, což může nasvědčovat vzniku nové metapopulace. Na lokalitě Radobýl populace čítala v roce 2020 pouze 50 jedinců a v roce 2021 již byla odhadnuta na 500 jedinců. Na lokalitě Třesina v Českém krase byla populace...
|
|
|
Riziko vymření různě velkých populací
Váňová, Lenka ; Storch, David (vedoucí práce) ; Reif, Jiří (oponent)
Existuje obecně přijímaný předpoklad, že s klesající velikostí populace se zvyšuje pravděpodobnost jejího vymření, ale není zdaleka jisté, do jaké míry tento vztah opravdu platí v reálných populacích. Studií zabývajících se tímto tématem sice postupně přibývá, ale stále je třeba v bádání pokračovat. Dosavadní výsledky naznačují, že zkoumaný vztah v mnoha případech opravdu platí a přednostně vymírají ty méně početné populace. Přesto však závislost není tak jednoznačná a pevná, jak by se dalo předpokládat. Zároveň je totiž známa spousta výjimek, které dokazují, že nízký počet jedinců nemusí být z hlediska přežívání vždy jen nevýhodou. Takové odchylky z pravidla se objevují jak v paleobiologických pracích, tak mezi současnými populacemi. Ukazuje se například, že takovou speciální výjimku představují masová vymírání, kdy při každém z nich nejspíše platila jiná zákonitost, a při jednom tak byla abundance výhodou a při jiném naopak. Ve své práci nejprve krátce zmiňuji témata týkající se vymírání obecně a následně se snažím především shrnout dosavadní poznatky o fenoménu velikosti populace v souvislosti s rizikem vymření. Na základě úvah badatelů i pomocí konkrétních případů populací rostlin a živočichů uvádím pohledy na danou problematiku z obou stran, prostřednictvím příkladů pro i proti teoretickému...
|
|
| |
host ::
RSS.